Siddhártha Gautama a Buddhovo učení
S Buddhou je spjato jméno prince Siddhárthy Gautamy…
Psal se rok 621 př. n. l. a světlo světa spatřil syn krále Sudhadhany („čistá rýže“) a královny Mayi („iluze“). O Siddhártovi se říká,
že už od narozeni uměl chodit a měl 42 znaků mudrce (například protáhlé ušní lalůšky). Přesto, že měl Siddhártha k dispozici neomezené
bohatství a rozličné zábavy, jeho srdce bylo plno tísní, protože se marně pokoušel vyřešit problém, jenž ho trápil: smysl existence.
Jelikož otec chtěl, aby ze Siddhárty byl vládce, oženil ho s princeznou Fašodhanou, a měli spolu syna jménem Rahul („Pouto“).
Jako vystřižené z nějaké pohádky se šťastným koncem, ale Sidhárta. nebyl spokojen…
Velmi ho zajímalo, co se děje ve městech, kde žijí lidé. Stalo se, že princ, procházeje se temnými ulicemi, potkal starce,
nemocného a nakonec mrtvého. Nepopsatelná byla jeho bolest, když pochopil, že nikdo nemůže utéci těmto utrpením: stáří, bolesti a
smrti. Od té chvíle ho nic nemohlo zastavit, aby nepřestal přemýšlet: jak je možné se těšit ze štěstí, když všude kolem nás existují
bytosti, které stárnou, jsou nemocné a umírají?
Trýzněn tímto problémem tajně opustil palác a zcela se oddal poustevnickému způsobu života, aby viděl, zdali tímto tvrdým životem
dokáže odstranit stín, který ho pronásledoval. Stal se asketou, nejedl, nepil, došel na pokraj svých sil, a byl nespokojen,
že nenašel, co hledal. Jediná věc, které dosáhl, byla, že své tělo učinil zcela slabým a neodolným, a ztratil dokonce i duševní
schopnost zkoumat tajemství života. Byl však nečekaně zachráněn. Když padl vyčerpáním ke kmenu stromu, uslyšel melodii hranou na
strunný nástroj, kterou hrála pastýřova dcera. Nabídla mu pokrm, který jej zotavil. V tomto okamžiku pochopil, že krajnosti
nikdy nepomáhají: přehnaná přísnost ani uspokojení bez hranic nevedou ke svobodě. Jedině střední cesta je tou pravou cestou.
Uvolněná struna nevydává tón, natáhnuta může prasknout, jedině správně napnutá přinese soulad tónů…
Sidhárta prošel mezi dvěma extrémy. Extrémy, které jen vysilují. Tak si sedl pod strom Bóddhi (je uváděn také fíkovník pipal) a začal
rozjímat… Přijal osvícení, které jej navždy osvobodilo z pout rození, stárnutí, bolesti a smrti. Tento proces je tak velký a
vznešený, že se nedá rozumem pochopit. Když se Sidhárta stal Buddhou, udělal první kázání v Sarnáthu nedaleko Varánási. Poté se
stal učitelem. Buddha nikdy neřekl, co je to Nirvána. Chtěl jen učit, jak se k ní dostat, ne co to je. Buddha své učení předával
jednoduchou formou, pohádkami, metaforami.
Když umíral, řekl: „Vstoupím do Nirvány, až uvidím záda posledního člověka, který do ní vstoupí“
Existuje Cesta, která vede k osvobození, a je to Cesta, kterou Buddha vnímal poté, co pochopil Čtyři vznešené pravdy, obsahující
Osmerou ušlechtilou cestu ke svobodě.
Čtyři vznešené pravdy:
1 – Utrpení existuje
První z Pravd je ta, která se vztahuje k bolesti. Není pochyb, že zrození a celý život zapříčiňuje bolest, protože podstata bytí,
pokud nesestoupilo do hmoty, není ničím postižena. Utrpením může být nenaplnění touhy, zrození, smrt, nemoc.
„Trpí jen ten, který ví, že neví, jestli trpí“. „Netrpí ten, který ví, že trpí“
2 – Najít příčinu utrpení
Příčina bolesti spočívá v tom, že člověk bere iluzi za skutečnost, a v usilování vlastnit a uchovat věci, kterým je souzeno,
aby zanikly. Bolest vzniká z usměrňování veškeré naši energie ke světu, který se nepřetržitě mění, ve kterém nic netrvá, ve
kterém všechno zaniká, možná kromě nás, kteří se díváme, němí úzkostí, jak čas uniká skrze prsty… TANHA – Čím víc budeme touhu
hasit, tím více vzroste
3 – Utrpení lze odstranit
Když žízeň po životě, kterou vlastníme, usměrníme k našemu vyššímu já, bolest zmizí. Čím více věcí požadujeme, čím více pracujeme v
hledání odměny, tím více Karmy klademe na svoji váhu.
4 – Osmerá ušlechtilá cesta
Čtvrtá vznešená pravda je o cestě, která vede k odstranění bolesti:
Správný názor - umět najít správný názor, kdy si člověk uvědomí, že neví všechno ; neměl by se uzavírat od nových poznatků, a měl
by prozkoumat všechny možnosti
Správný úmysl - čistý úmysl, který nechce ublížit. Úmysl, kdy nemáme strach.Úmysl dělat to, co chceme, ne to, co musíme
Správná řeč - pravdivá řeč, umět říci správná slova ve správnou chvíli správnému člověku, správná řeč je jednoduchá, srozumitelná,
správnou řečí je i mlčet
Správné jednání
Správný způsob života
Správná snaha-umět nalézt spravedlnost,žít, jako by náš den byl tím posledním, správná snaha by měla kráčet jednou cestou
Správná pozornost - věnovat se nejen pomíjivosti, ale i věčnosti
nepřemýšlet o neřestech, leč najít ctnost, která ji ničí
Správná koncentrace-naslouchat svému srdci
BUDDHOVO UČENÍ
Buddha svá učení nikdy nekompiloval ani nezapisoval. Tento úkol realizovali jeho učedníci asi 400 let po smrti Mistra.
Nejčistší buddhistické učení je obsaženo v Pálí Kánonu, který dostal zvláštní název – Tripitaka (tři koše), snad kvůli tomu, že
pravidla byla ukládána do různých košů podle toho, jak byla napsána, a podle témat. Tripitaka se dělí na:
Suttapitaka – Kniha učení
Vinajapitaka – Kniha morálních pravidel
Abhidhammapitaka – Kniha psychologie a filosofie
DHAMMAPADAM: STEZKA ZÁKONA
Dhammapadam patří do Suttapitaky, je složena z mnoha fragmentů
YAMAKAVAGGA – Dvojice veršů
Urazil mne, zranil mne, porazil mne, okradl mne. Lidé, kteří takto myslí, neosvobodí se od nenávisti.
Urazil mne, zranil mne, porazil mne, okradl mne. Lide, kteří takto nemyslí, osvobodí se od nenávisti.
To, co jsme dnes, pochází z našich včerejších myšlenek, naše dnešní myšlenky budují náš zítřejší život: život je dílem našeho
rozumu. Jestliže člověk hovoří a koná, maje přitom nečistou mysl, utrpení ho pronásleduje, jako když kola vozu pronásledují
tahouny. To, co jsme dnes, pochází z našich včerejších myšlenek, naše dnešní myšlenky budují náš zítřejší život: život je dílem
našeho rozumu. Jestliže člověk hovoří a koná, maje přitom čistou mysl, radost ho pronásleduje jako vlastní stín.
APPAMADAVAGGA – Bdělost
Bdělost je stezkou nesmrtelnosti. Nedbalost je stezkou smrti.
Opatrný mezi neopatrnými, úplně bdělý mudrc je jako hbitý kůň, který v závodění předsihuje všechny ty, kteří jsou pomalí.
CITTAVAGGA – Mysl
Mysl je rozbouřená a neklidná, je těžké ji ukáznit a ovládnout, nechť mudrc vyrovná svoji mysl tak, jako lukostřelec vyrovnává
svoje střely.
Mysl je nestálá a povrchní, žene se za klamem, kdykoli se jí to líbí: je skutečně těžké ji ovládnout. Řídit mysl je velmi
dobré, zkrocená mysl je pramenem velké radosti.
PUPPHAVAGGA – Květy
Tak jako se včela živí nektarem květů a potom odletí, neničíc vůni a krásu jich, nechť se takto i mudrc toulá tímto světem.
Nemysli na chyby druhých, na to, co oni neudělali nebo udělali. Raději mysli na chyby vlastní, na věci, které jsi udělal nebo
udělal ty sám. Jsou vůně santalového stromu, růže, modrého lotosu a jasmínu, ale vysoko nad vůněmi těchto květů spočívá
vůně ctnosti.
BALAVAGGA – Hlupák
Dlouhá je noc tomu, kdo bdí, dlouhá je cesta tomu, kdo je unaven, dlouhý je oběh zrození a smrtí pro ty, jež neznají Nejvyšší
pravdu.
Jestliže poutník nepotká lepšího, než je on sám, anebo sobě rovného, nechť se pevně drží své osamělé stezky, hloupý mu na
cestě nemůže pomoci.
Hloupý, který ví, že je hloupý, je moudrý alespoň v tomhle. Avšak hlupák, který si myslí, že je mudrcem, je skutečně hlupákem.
PANDITAVAGGA – Mudrc
Vážíš-li si člověka, který ti ukazuje tvé chyby a kárá tě, neopouštěj ho, jako by ti odhalil poklad, který je dobrý a není
špatný pro ty, kteří takového člověka následují.
Jako vítr nemůže otřást pevnou skálou, stejně tak mudrce nemůže zmást chvála ani výtka.
Jako se nepohne klidné, průzračné a hluboké jezero, stejně tak moudrý muž nehne se, jestliže zákona naslouchá.
ARAHATAVAGGA – Arhat
Pro toho, kdo ukončil cestu, je osvobozen od bolu, zcela lhostejný a odstranil všechna pouta, pro toho byl oheň vášní uhašen.
SAHSSAVAGGA – Tisíce
Lepší než tisíce prázdných slov je vyslovit pouze jedno, blahodárné, které uklidňuje a které je slyšet.
Pokud člověk v boji zvítězí nad tisíckrát tisíci lidmi a druhý zvítězí nad sebou samým, vítězství druhého je mnohem větší.
Větší hodnotu má jeden prožitý den u toho, kdo je vybaven pevnou vůlí než sto let prožitých v nečinnosti a nevědomosti.
PAPAVAGGA – Zlo
Neuvažuj o zlu povrchně, říkaje si: „Já to nepochopím“, neboť jako se džbán pomalu kapku po kapce plní vodou, tak se Mudrc
pomalu naplňuje dobrotou.
Neporaněná ruka se může dotýkat jedu, jed nemá účinek na toho, kdo nemá ránu, stejně neexistuje zlo pro toho, kdo nepáchá
špatné činy.
Ani na nebi, ani v hlubině mořské, ani v horské jeskyni, nikde na světě člověk nenajde úkryt před svým špatným konáním.
DANDAVAGGA – Trest
Zřídka se na tomto světě najde člověk, který je ovládán skromností, který se vyhýbá výčitkám tak, jako se plnokrevný kůň
vyhýbá biči.
( tento text je opsán z internetu - autor Kacatko)