DURGÁ A SOUBOJ S EGEM
   
Sebedisciplína, Univerzální láska, Nezištná služba a další božské bytosti byly vyhnány z nebes na rozkaz toho nejprudšího, nejsilnějšího a nejhroznějšího válečníka, se kterým se kdy střetly, tedy egoismu. Ego zamítlo pobídku Ducha a domáhalo se všeho, co spatřilo, žilo jen pro smyslové potěšení a oslavování sebe sama a dostávalo podporu od svých podlézavých oblíbenců - Chtivosti, Chlípnosti a Zlosti.

Božské bytosti utíkaly k největšímu ze všech bohů, k Brahmovi, Višnuovi a Šivovi a úpěnlivě je prosily o pomoc. Ale když si Velká Trojice uvědomila, proti komu se má postavit, vyměnila si navzájem starostlivé pohledy. Shodli se na tom, že tato práce je pro ně příliš náročná. Řekli: “V takovém případě tu je pouze jedno východisko.“ Když se usadili k meditaci, začali koncentrovat svou mentální energii na Ni, Nejvyšší Bohyni.

Její odpověď byla okamžitá. Ve chvíli, kdy se Chtivost a Chlípnost hnaly světem za účelem dalšího ujařmování, byla jejich pozornost připoutána k jedné neobyčejně krásné ženě, která si v klidu seděla blízko vrcholku hory. Navzájem zafuněly : „Je neuvěřitelná! Musí se jí zmocnit Ego!“ A opravdu, když se Ego doslechlo o její úchvatné kráse, poslalo svého sluhu, aby jí zvěstoval jeho návrh. Démon (sluha) oznámil této mysteriozní ženě :“Vzdej se Egu a veškeré bohatství světa bude tvoje ! Staň se jeho sluhou a Ono ti bude sloužit navždy!“ Na to se žena bázlivě usmála a odpověděla : „O díky, to je velice přitažlivá nabídka, ale jsem já trdlo, hloupě jsem se zavázala, když jsem byla malé děvčátko, že si vezmu pouze toho muže, který mne porazí v boji. Bojím se, že nemohu přijmout tvého mistra, dokud mne nepřemůže.

Ego se z této odpovědi šíleně rozzuřilo a poslalo své generály, Strach a Mstivost, spolu s jejich po zuby ozbrojenými oddíly, aby se silou zmocnily této mysteriózní krásy. Ve chvíli, kdy se jí chtěli démoni zmocnit, začalo toto útlé děvče růst a růst a růst. Na čele jí vyrostlo zvláštní oko, z trupu jí začala vyvstávat nespočetná množství rukou a jedovaté zuby vylézaly z jejich obrovských úst. Meče, bodce, hole a háky s velmi ostrými hranami - jakákoliv možná zbraň se objevila v každé z jejich nespočetných pěstí. Žlutohnědá skála, na které seděla, se rozevřela do podoby obrovského, řvoucího a dravého lva.

„Myslím, že lačníme po něčem, co nemůžeme překonat, “zamručel Strach, když se chystal na sebevražedný výpad proti Durze, Matce Vesmíru. Nepřítel, s kterým se Ego nevědomky zapletlo, byla samotná Čit Šaktí - očistná síla Nejvyššího Vědomí. Ego se nakonec dostalo do konfliktu se skutečnám Já – které je vskutku mocné ! Božská bojovnice porazila své nepřátele mocnými mantrami, mečem rozlišení, poddáním se rozhodnosti a donucením se neustále provádět jógovou praxi. Potom následoval nelítostný a příšerný boj, při kterém Egoismus rozvinul všechny možné prostředky, které měl k dispozici, aby překonal duchovní sílu své soupeřky a znovu se zmocnil své svrchované vlády. Průběh boje byl detailně zobrazen, včetně známého střetu Matky Durgy s Rakta Bídžou (“Červeným Semenem“): pokaždé, když upadla kapka krve z tohoto Semene, dopadla na válečné pole, kde z ní povstal nový bojovník. Božská Matka se přeměnila v příšernou bohyni Kálí, která spolkla každou kapku krve ještě předtím, než dopadla na zem.

Pro běžného čtenáře je tento příběh pouze humornou epizodou, ale ti, kdo meditují, zajisté rozpoznají podobenství : Člověk v úpěnlivé snaze dosáhnout kontroly myšlenek a tužeb dosáhne akorát toho, že se tyto myšlenky začnou magicky množit, až to je úděsné. Pouze tím, že se zachytí ještě předtím, než jim byla dána příležitost zakořenit, může se tento nekonečný cyklus zastavit.

V nejznámější kapitole výše uvedené knihy Čandi ze sebe Matka vytváří miliony bohyň, včetně Brahmani, bohyně prozíravě využívající inteligence, Vaišnaví, bohyně chytře používaných hmotných zdrojů, a Varahi, bohyně touhy po duchovní dokonalosti. Ego volalo : „To není poctivé!“ a Bohyně pohlcuje své výplody a ocitá se Sama jako čiré duchovní Uvědomění na scéně s Egem. Jen oni sami pokračují v boji. V této závěrečné střetové situaci ahankára, neboli pocit omezeného já (Ego), zůstane bez opory čitty neboli vásan (vzpomínek a hnacích tužeb nevědomé mysli). Mahá mája stáhne své klamné obrazy a dovolí Egu, aby přímo čelilo všeprostupující skutečnosti neomezeného vědomí.

V tomto bodě se může Ego buď stáhnout do ochranného pouzdra individuality nebo dá sebe sama zcela všanc nekonečnosti. Jestliže se Ego odevzdá, vítězí: omezené já je zbaveno své omezenosti a nalézá uvnitř sebe sama Já Všeho. Durga, Božské Vědomí, nás vyzvala k tomu, abychom se s ní zapletli do boje, ve kterém pouze ona může vyhrát. Nápadný blesk kundaliní udeří a omezené Já mizí – rozplyne se do všeho. Když Ego zahyne, obnoví se řád ve vesmíru a do přírody se navrátí harmonie.

Indra a další Bohové opětovně nabudou své místo v nebi (tj. mysl a smysly ve službě božskému principu znovu zaujmou své funkce). Poděkují Bohyni a požádají ji, aby se znovu objevila v případě, když vyvstane potřeba pomoci božskému principu. Dá jim tento slib: „Pokaždé, když bude ve světě nespravedlnost a útlak, sestoupím a obnovím spravedlnost.“