GURU PÚRNIMÁ
(9.7.2017)
Svátek všech duchovních učitelů

Svátek Gurupúrnimá je oslavován v uctění jedinečné chvíle, kdy se první sluneční paprsek dotkl Země a přinesl tak prvotní impuls k cestě od temnoty nevědomosti ke světlu vědomí. Světlo jako zdroj našeho života je synonymem pro světlo poznání.

Svátek
Guru Púrnimá je oslavou narození velkého mudrce Vjásy, který sepsal Mahábhárátu a je mu přisuzováno i autorství Véd, osmnácti Purán a dalších textů starodávné Indie a proto je považován za prvního gurua. Proto se tento svátek nazývá také Vjása Púrnimá. Datum tohoto svátku je pohyblivý. Je to však den při úplňku v měsíci Ašadh v hindském kalendáři, což bývá obvykle náš červenec.

    V Indii je to zároveň období, kdy začíná monzun, kdy přichází po suchu potřebná životodárná vláha. V tato období se asketové a mudrci pravidelné sdružovali v poustevnách kam za nimi chodilo mnohlo lidí. V období dešťů ustaly i války.

    V den Guru Púrnimá přicházejí oddaní ke svému Mistrovi, aby jej v hlouby svého srdce uctivě pozdravili. Také to bývá den, kdy člověk zhodnocuje své roční snažení a svému guruovi slibuje a nabízí své nové předsevzetí(sankalpu). Na Gurupúrnimu tak začíná nový duchovní rok.

Guru
Kořen sanskrtské slabiky gu znamená temnotu či nevědomost, ru označuje Světlo. Proto ten, kdo odstraňuje temnotu nevědomosti a vede ke Světlu, je nazýván Guru.

Podobně bývá slovo Gu-ru vysvětlováno jako popis toho kdo je nad gunami (tři kvality projeveného vesmíru - satvická guna-kvalita čistoty a míru, radžasická guna-kvalita touhy a aktivity, a tamasická guna-kvalita netečnosti a nevědomosti) a toho kdo je za formou, čili za tělem. Jinými slovy Guru je ten, kdo není ovlivněn děním v tomto projeveném světě, neboť dlí trvale ve spojení s Bohem, absolutnem, se svým Já, se svým zdrojem a tím je schopen vést i ostatní k takovému spojení.

    O Guruovi se dokonce tvrdí, že je nemožné bez Jeho požehnání postoupit ani o nejmenší kousek na duchovní cestě. Jádrem takového výroku je princip odevzdání se. Bez odevzdanosti, odevzdání toho co máme na srdci k nohám Gurua, čili k Bohu, nemůžeme postoupit dále, neboť vytváříme postoj, kterým vyjadřujeme naši suverenitu, tedy to, že víme, že známe. Tím zůstáváme tam, kde jsme. Kupředu nás pustí jedině a pouze změna našeho postoje. Požehnání od Gurua je vlastně výsledkem pozitivní změny našeho postoje. Je to Bůh v nás kdo žehná.

Guru a Bhakti-oddanost
    Oddanost je s džňánou-poznáním všeobecně povážována jako příma cesta k dosažení božství. Vztah oddaného k učiteli obě tyto cesty spojuje, neboť žák se odevzdává mistrovi a mistr předává poznání.
    Fyzická přítomnost Gurua může být pro žáka velmi povzbuzující. Historie nám ukázala, že v mnoha případech nemusí být guru fyzicky přítomen, aby byl opravdovým guruem. Vezměme například Miru Bai nebo dnes žijící Amáčí. Obě se oddaly Krišnovi, který zde byl před tisíci lety a obě s ním splynuly v jednotě.