Stvořitel Brahmá bývá zobrazován někdy jako čtyřhlavý vousatý starý muž. Toto vzezření má připomínat že je zdrojem veškeré moudrosti a učennosti. Plnovous a vzhled starce však není podmínkou při jeho vyobrazeních. Čtyři hlavy však nalezneme ve všech popisech. Uvádí se, že symbolizují čtyři védy i čtyři jugy - časové období, tak i čtyři světové strany a čtyři kasty. Také symbolizují čtvero způsobů uvědomění - Manas (mysl), Buddhi (intelekt), Ahamkára(ego) a Čit(vědomí). Tyto jsou projevenou, manifestující se silou z absolutního neprojeveného vědomí. Častěji se ale setkáme s poetičtějším výkladem čtyř hlav Brahmy.

Brahmá stvořil ze sebe sama ženský protějšek, svou choť Sarasvatí, které se také říká Šatarupa ("stokrásná"), Váč (řeč), Sávitrí či Gajátrí. Už od počátku tohoto tvoření vzplál nákloností ke své družce a nemohl se na ni vynadívat. Sarasvatí utíkala před jeho pohledy a tak si Brahma, toho času s jednou hlavou, stvořil hned čtyři, aby ji mohl stále pozorovat. Sarasvatí chtěla uniknout do nebeských krajů a tak Brahmá stvořil ještě pátou hlavu směřující vzhůru. O tu však přišel, neboť mu ji Šiva sežehnul svým třetím okem, to když se naň Brahmá povyšoval.

Brahmá má čtyři obličeje a také čtyři paže. V nich držívá růženec (symbol času), Védy (jsou zdrojem všeho vědění), nádobu s vodou - kamandalu (voda jako element nutný k životu ; kamandalu nosívají sanjásinové, ti kdož se zřekli pout ke světu a svou mysl udržují zaměřenou neustále na Boha), hřeben a lžíci (rituální pomůcky) a lotosový květ. Polohy rukou (mudry) dává ochranu a laskavost. Sarasvatí má rovněž čtyři paže. V nich drží Vínu, hudební nástroj (symbol umění), Védy (symbol všeho vědění) a růženec, džapamalu (symbol uctívání božího jména). Džapamalu drží Sarasvatí vždy ve vyše položené ruce oproti posvátným textům, které drží níže. To je popisováno jako symbol nadřazenosti duchovní praxe oproti prázdné učennosti.

Jak Sarasvatí tak Brahmá jsou zobrazování sedíce na lotosovém květu. Ten symbolizuje absolutní realitu na níž oba spočívají.

Sarasvatí je manželkou Brahmy, Boha stvořitele, ale nesetkáváme se často se Sarasvatí jako s Bohyní stvořitelkou či Bohyní plodnosti. Je to proto, že Brahmá i Sarasvatí jsou jako stvořitelé vesmíru činí jen na počátku. Jsou zdrojem, ne však projevem. Proto plodivou sílu nalezneme spíše u Lakšmí a Párvatí, manželek udržovatele Višnua a přeměnitele Šivy. Tato "neosobnost" a "nečinnost" zřejmě zapřičinila mizivou popularitu především Brahmy. Sarasvatí, jako Bohyně umění a učennosti je naopak hojně uctívána, nalezneme ji například v každé škole. Vědění a znalost jsou opozicí nevědomosti a temnoty. Proto je Sarasvatí vždy v bílé róbě i na znamení duchovní čistoty a krásy. Jejím vozidlem je labuť, stejně jako je tomu u Brahmy. Labuť (hamsa) je v Indii symbolem duchovního vědění a moudrosti. Labuť dokáže rozlišit mléko ve vodě a je tak vyzdvižena vlastnost rozlišování. Podobně člověk má rozlišovat mezi pravdou a nepravdou. Jména Hamsaváhiní či Hamsaváhana tak patří Sarasvatí a Brahmovi.