NEMLUV KDYŽ NEMUSÍŠ UŽIJ SI TICHA SVÉHO
MOŽNÁ ŽE USLYŠÍŠ V SOBĚ HLAS ZE SRDCE TVÉHO
NEMLUV KDYŽ NEMUSÍŠ
A POZNEJ ŽE JE TAK LÉPE
POTOM POROZUMÍŠ ŽE ŠŤASTNÝM VYDRŽÍŠ DÉLE
NEŽ VYSLOVÍŠ HLÁSKU BUĎ JISTÝ SI TÍM ŽE V SRDCI MÁŠ LÁSKU ŽE ONA JE VŠÍM
NEMLUV KDYŽ NEMUSÍŠ A KDYŽ TAK NĚCO KRÁSNÉ
POTOM POROZUMÍŠ ŽE ŽITÍ MŮŽE BÝT ŠŤASTNÉ
NEŽ VYSLOVÍŠ SLOVA TAK POZNEJ SÁM SEBE AŤ POCHOPÍŠ BOHA A SVOJE NEBE
NEMLUV KDYŽ NEMUSÍŠ ALE ZPÍVEJ BOŽÍ JMÉNO
ZPÍVEJ A TAK POTĚŠÍŠ DUŠI SVOU I BLIŽNÍHO SVÉHO
HARE RÁMA HARE RÁMA HARE RÁMA HARE KRIŠNA HARE KRIŠNA HARE KRIŠNA
HARE RÁMA HARE RÁMA RÁMA RÁMA HARE HARE HARE KRIŠNA HARE KRIŠNA KRIŠNA KRIŠNA HARE HARE
Poselství - "Užij si ticha svého", vnitřního míru, který je přirozenou vlastností naší
existence. Tento mír je přítomen neustále, ať jsme tišší či hlasití, v klidu či v pohybu. Přesto slova a samotné pojmenovávání, má
tendenci oddělovat nás od správného nazírání. Nazveme-li cokoliv jménem, stává se to pro nás poté pouze jménem a přestáváme to vnímat
jako nepoznané, božské bytí. Rádi tak poznáváme nové a nové věci, což jistě vyplývá z faktu, že jsme sami vtělením
všeobsáhlého vědomí. Hledat ale toto božské ve vnějším světě je stejné jako hledat brýle, které máme na očích. Je to nevědomost,
Mája - závoj zakrývající Pravdu, která zapřičiňuje takový iluzorní pohled. A tak jsme nazvali sami sebe jménem, za nímž jsme
ukryli naše čisté bytí, naši pravou totožnost. A proto než vyslovíš člověče hlásku, najdi v srdci lásku.
A proto
"Nemluv když nemusíš", "užij si ticha svého" a "zpívej Boží jméno".