gajatri.net

BHADŽANY Písně oddanosti

BHADŽANY

Bhadžany, nebo také kírtany jsou jistou výsadou Indie v přednesu vyjádření všech emocí při uctívání Boha. Bhadžé znamená uctívat Pána písní a bhadžan je tou písní. Bhadžany se zpívají způsobem předzpěvu jednoho nebo více předzpěváků, po nichž ostatní opakují. Duchovní mistři a učitelé takto vedli své žáky již od pradávna, neboť dobře věděli, že společnou činností se energie zesilují. Předzpěváci by měli být duchovně naladěni tak, aby mohli přenést duchovní poselství skrze zpěv, rytmus a melodii. Oni tvoří duši takového společného zpívání. Nemusejí se striktně držet daného textu, melodie a rytmu a mohou tak v průběhu písně improvizovat dle citu a dle svého umění "předávání". Jako předzpěvák toto vše často pociťuji, a vím, že když jsem "naladěn pozitivně" i zpívání je potom výborné a třeba píseň, kterou zpíváme po sté, najednou zazní jakoby poprvé a s hloubkou prožitku. Ještě krásnější je to když je u zpívání přítomna, či jej dokonce vede nějaká osvícená bytost. Koncentrace lidiček je potom vždy mnohem vyšší a tak radosti a míru v srdci přibývá hojnou měrou.

JAK POUŽÍVÁME BHADŽANY

Na našich zpíváních používáme termínu bhadžan jako informaci pro způsob zpěvu dané písně. Tedy předzpěvák předzpívá jednotlivé věty písně, celá píseň se potom hraje znovu s rychlejším tempem a na závěr všichni společně zpívají volně povětšinou první větu bhadžanu, nebo některou z pasáží textu. Toť takový základ, v němž ale vše potom závisí na tom, jak se písnička vyvine. Takže se může stát, že například začneme nějaký bhadžan o Šivovi a v závěru přejdeme k mantře Om namah Šivája, kterou již zpíváme společně.

BHADŽAN JAKO NÁSTROJ ODDANOSTI A ODEVZDANOSTI

V Indii se zpívají tisíce bhadžanů, všechny opěvují boží avatáry jako je Ráma, Krišna, Sáí Bába, mnohé duchovní učitele, ale také mytolygické postavy jako Lakšmí, Durga, Šiva, Ganéša atd. Slouží k vyjádření citu, oddanosti a lásky. Vyjádřit cit, oddanost a lásku k duchovnímu mistrovi či Vámi vybrané formě Boha je stejné jako vyjádřit to absolutnímu beztvarému božství či životu samému. Zpíváme tak vlastně sami sobě. Nejdůležitější v tomto vyjádření je však náše vlastní rozpoložení, víra a opravdovost.

HLUBŠÍ POHLED

Je veliký rozdíl v přednesu nejen bhadžanů, ale i v celém vyjádření úcty a víry k Bohu, mezi východem a západem. Nechtěl bych se zde nikoho dotknout, ale kdo zažil víru Indů, nebo Tibeťanů, jistě mi dá za pravdu.
Na východě je duchovní život podstatou, dechem života. Když jsem viděl a zažil, jak tamější lidé prožívají všechny své rituály, obřady a svátky, uvědomoval jsem si, že mi cosi v životě uniklo, že je tu něco co vůbec neznám. namaste5.jpg, 18kB Většina z nás byla a je vychovávána v ateismu a proto je velmi těžké přiblížit, pochopit, vysvětlit a hlavně zažít bhadžany nebo mantry v jejich plném významu a v plné síle. Neznáme opěvovaná božstva, ani jejich skutky. Indové nejen že znají tyto příběhy a legendy nazpaměť, ale především v ně mají absolutní víru. Věří, že jim Šiva nebo Ráma požehná, když je uctí. Matky například již v těhotenství zpívají svému plodu posvátné mantry a předčítají duchovní příběhy a nauky. Jedním ze základních prvků je tedy již výše zmíněná Víra. Druhý základní prvek je samotná představa Boha, aneb ona víra v něco. Na východě se uznávají guruové-duchovní učitelé jako ti, kdo žijí Boha, ti kdo vidí Pravdu, a ti, kdo nás k té Pravdě a Bohu dovedou. Už to značí, že člověk jako bytost je schopen totéž a že tedy božství je v nás a my jej musíme jenom nalézt a znovuobjevit. Shrnutě to poselství východu zní "My a Bůh jsme jedno". Taková představa je u nás stále téměř rouhající. Říci, že já a Bůh jsme jedno a totéž, je pro mnoho lidí nemyslitelné. Avšak právě proto jsme Bohu tak vzdáleni, tedy vzdáleni sami sobě. Pro nás, vychované ateisty, je i samotné slovo Bůh značně znehodnoceno. V drtivé většině si stále představujeme Boha jako "někoho někde", "někde nad námi", "daleko".

Umíte si asi potom představit co my zápaďané vkládáme do zpěvu o Bohu, když jej v podstatě naprogramovaně a podvědomě vnímáme jako někoho daleko od nás, a někoho v koho nemáme bezmeznou víru. Přitom ale křesťanství, které nás nejvíce ovlivnilo, nenabízí žádný konkrétní obraz Boha, jako nějaké bytosti nad námi. Naopak nabízí i zcela jasné výroky, jako "jsem kdo jsem", "buď tich a věz že jsi Bůh", "království nebeské je ve vás" atd. Takové výroky pojednávají o Bohu ne jako o nějaké vesmírné bytosti, ale o principu, který je v každém z nás a kterým je každý z nás. Celá pointa tkví ve vnímání toho kdo jsme, ve vnímání toho za co se považujeme, s kým (s čím) se ztotožňujeme. Pokud sám sebe považuji za Bohu vzáleného budu Mu jistě vzdálen. Pokud považuji sama sebe za normálního člověka, který se prostě jednoho dne narodil, chodil do školy a teď chodí do práce a o nějakého Boha se nezajímá, pak jsem právě takový a má vlastní víra v takový postoj sama k sobě, vše udržuje dokud... Dokud si neuvědomím, že jsem i něco více. Takové zjištění někdy bolí, proto kdo má uši, slyš člověče a uvědom si to dříve než tě k tomu dožene život sám. Bhadžany a duchovní pohled na život patří k sobě. Neodmyslitelně.

NA ZÁVĚR

Bhadžany jsou tedy především o našem vlastním vyjádření toho co cítíme k Bohu, k sobě samému, k duchovním učitelům a k duchovním naukám ve formě zpěvu. Tyto stránky mohou pomoci přiblížit Vám více všechny ty duchovní příběhy postav o kterých se zpívá a naladit Vás na sladké odevzdání se Bohu nejen při zpívání.

Vtělení lásky
Když zpíváte bhadžany, udržujte správný rytmus tleskáním. Tleskání má být podle bhadžanu. Bhadžan je třeba zpívat se správnou melodií a upřímně. Tři slabiky v názvu Bhá-ra-t(starý název Indie) znamenají bháva (pocit), rága (melodie) a tála (rytmus). Znamená to, že Bháraťané jsou ti, kteří zpívají s bhávou, rágou a tálou o boží slávě.
Pět prstů jedné ruky symbolizuje smysly činností a prsty druhé ruky smysly vnímání. Když zpíváte o Pánově slávě, měla by nastat mezi oběma rukama harmonie. Nejsou-li sladěny, nebudou ustálené ani vaše pocity.
Byl to Guru Nának, kdo zavedl v Pandžábu společné zpívání. Všichni by měli zpívat jednohlasně o boží slávě. To je ideál, který šířili naši předkové. Dnes však lidé tyto ideály odmítají a jednají podle svého rozmaru či domněnek. Všechny vaše činy by měly těšit Boha. Můžete Mu říkat Ráma, Krišna, Govinda, ale Bůh je jeden. Rozvíjejte pocit jednoty a spatříte božského átmana. Sáí Bábá
v Brindávanu dne 2. dubna 2003