onas.jpg, 32kB NAMASTÉ
"Božské ve mne zdraví božské ve Vás" (pozdrav namasté)

MANTROVNÍCI
Mantrovníci hrají písně co jednoduše potěší na duši, ať už to jsou české texty nebo indické mantry, potěší i melodií, souzvukem, náladou. Vyzývají k ponoření se do rozjímání, ale i k radosti a tanci. Žánrově se těžko zařazují, jsou bez jasných ohraničení co se týče repertoáru i obsazení. Přesto je čitelný rukopis v tématu i hudebním projevu, daným duchovním zaměřením a tvorbou autora většiny skladeb, Davida Breitera.

  Tak to byl takový základní obecný popis, představím se Vám také jako autor těchto stránek, i jako ten, kdo celé zpívání vede již od roku 2001. Jmenuji se David Breiter, narodil jsem se v Chrudimi (1975) a zde také bydlím i se svou rodinou. V prvních letech našich zpívání mě jednoho dne kdosi oslovil v internetové poště "pane mantrovníku", mě se to líbilo a tak postupně jsme si začli říkat Mantrovníci.

TROCHU HISTORIE

  První mantry jsem se naučil z CD od Henryho Marshala a bhadžany z dovezených nahrávek z Indie. Písní přibývalo, až z toho vznikl náš první zpěvníček o třech stranách. V té době jsme jezdili s kamarády do Pardubic na jógu a tam jsme vlastně začali prvně zpívat ve větším počtu. Netrvalo dlouho a v lednu roku 2001 jsme uspořádali první veřejné zpívání v chrudimské čajovně.
A od té doby vlastně nepřetržitě pořádáme zpívání a hrajeme na různých akcích a setkáních. Náš zpěvníček se časem rozrostl na mnoho stran. S ním se rozrostl i počet lidiček, které jsme poznali a které stále poznáváme.

  První roky jsem vedl zpívání sám a vytvořil se okruh přátel co rádi zpívali, hudebně se potom přidal Péťa, nebál se zpívat nahlas a tím podporoval ostatní, staral se o rytmus tamburíny i zvuk zvonečku na konci písniček. Jako dědeček, který každému říkal babičko, byl plný života a smíchu a nikdy si nedal pokoj se svými vtípky a hláškami. Zpívání si moc užíval, jezdil se mnou v podstatě všude a sami dva jsme byli schopni rozezpívat leckterý dav. Jestli počítám dobře, patnáct let se mnou hrál(V roce 2018 se Petr rozhodl skončit). Do tototo období také nemohu nezmínit ženu Míšu a kamarády Marťu, Michala, Áju, Verču, Zdendu, Zuzky a další, kteří se aktivně účastnili většiny akcí.

  Od podzima 2017 se k nám připojil hudebník Michal Ehrenberger ze Svitav, a stal se nedílnou součástí hraní. Jeho hangdrumy, kachon, a další perkuse začli tvořit charakteristický hudební doprovod, Spoustu zpívání jsme odehráli ve dvou a Michal stál u přerodu Mantrovníků v mnohočetný hudební soubor, jímž je dnes, do nějž patří i Vojta s Pájou, Helenka, Lukáš bubeník, Marco a Mikoláš, s nimiž jsme se znali už spoustu let předtím a dalo by se říci jsou u Mantrovníků služebně nejstarší ač nehráli pravidelně.
  Od roku 2018 a dál se postupně připojovali i odpojovali další a další, Davča, Ondra, Simča, Jirka, Janička, Milan, Honza, Káťa, Anushka, Kíťa, Lucka, Béďa, Ráďa, Terezka, Bohouš, Lukáš, Kamča, Standa, Jíťa, Jarda, Péťa, Soňa, Evička, Maki, Hanka, Kája, Miriam. Není to výčet všech, ale za všechny jsem moc moc rád. Dá se říci, že kdokoliv přijde na zpívání a zpívá jest v tu chvíli Mantrovníkem, a já děkuji všem stejně, jsem vděčný těm, co se mnou zpívali, zpívají a budou zpívat.

  Nemenší výčet by byl i u dalších hudebníků kteří s námi hráli, se kterými jsme dělali společné akce, bylo jich mnoho, Honzík Ganéša, Pavlínka Sarasvatí, Pavel Tůma, Veronika Diamantová, Maruška Tilšarová, Petr a Paya Malí, Vojta Violinist, Klárka, a další a další.




A JAK TO VLASTNĚ U MĚ ZAČALO

Že by u první kytary v patnácti letech? Hrál jsem trampské, folkové a už od začátku také své písničky. Později mě učarovali "Beatles" a mnozí z tzv. "oldies". Po mé "beatlesácké" éře se ve mne kolem roku 1998 začal rodit duchovní pohled na svět a jak vtipně pojmenoval toto období můj kamarád Tom, "otěhotněli jsme Bohem". Toto období přirozeně a zcela změnilo mou textařskou tvorbu a ze zamilovaných písniček se staly rázem písně s duchovním podtextem. Jelikož byl "porod" rychlý, již brzo jsem zatoužil být nablízku někomu, kdo ví víc, kdo zná celé tajemství našeho žití. Mé srdce přilnulo k Sáí Bábovi, kterého jsem na konci roku 1999 navštívil při mé cestě do Indie.

  K samotnému hraní a zpívání bhadžanů jsem se dostal až po návratu z Indie. Musím se vždy smát, když si uvědomím za jakých okolností k tomu došlo a co mě vlastně přivedlo k tomu, abych poznal, co mám v životě dělat. Asi byste si řekli, že jsem se naučil v Indii zpívat bhadžany a pak je doma začal hrát. Ale tak to vůbec nebylo, byť jsem si z Indie nahrávky bhadžanů opravdu přivezl. "Nezamiloval" jsem se do nich na první pohled. A tak mi pomohl Sáí. Stalo se, že jsem měl v noci sen, ve kterém jsem seděl za plotem, za nímž lidé zpívali bhadžany a očekávali příchod Sáího. Vím, že mě to tehdy v srdci velmi hluboko oslovilo a moc jsem si přál s těmi lidmi zpívat také. Náhle, v tom snu, přicházel Sáí a když přišel i ke mně, podiveně se zeptal : "Proč taky nezpíváš ?". No, a bylo to. Ráno jsem se probudil a najednou jsem věděl, co chci dělat. Od té doby jsem začal pozvolna naplňovat svůj život zpíváním duchovních písní. Jsem opravdu velmi vděčný že mi to Bůh takhle zařídil, neboť vím, že někteří svou cestu stále hledají a dokáží se tím i trápit.

  Za další důležitý moment v mém a našem zpívání, považuji požehnání od Matky Lasany, skrze nějž si dnes uvědomuji, že jsem od té doby začal tvořit mnoho českých písniček, které dnes patří k nedílnému repertoáru při našich společných zpíváních. Ostatně zpívání, která jsme zažili u Matky Lasany, u Svámího Višvánandy nebo u Maitrího Ritodgaty, byla vždy nabita duchovní energií. Jsme za ně velmi vděční.

  Náš zpěvníček se časem rozrostl na mnoho stran. S ním se rozrostl i počet lidiček, které jsme poznali a které stále poznáváme.

Za sebe, ale určitě i za ostatní "mantrovníky" tu musím říci, že moc děkuji za každý pohled, vyjadřující vnitřní radost či za ponoření se do hlubiny své duše, vyvolané společným zpěvem. Považuji toto za hlavní pointu celého našeho snažení.

OM SÁÍ RÁM
 
www.gajatri.net